Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Arjen Anthony Lucassen je workoholik, který své hudební nápady a vize neúnavně chrlí pomalu rok co rok již od počátku devadesátých let. Pochopitelně se neubránil sebe-opakování, ale na druhou stranu je sympatické, že se snaží nezůstat svázán v rámci jednoho žánru či skupiny. V podstatě pro každý svůj nápad si založí nové uskupení. Některé přežijí jako dlouhodobé a stabilní projekty (AYREON), některé opustí, ale nechá jim volné pole působnosti (STREAM OF PASSION), jiné (většina) zmizí v propadlišti dějin.
THE GENTLE STORM by se dal považovat za duchovního nástupce AMBEON. Až na to, že místo čtrnáctileté lolitky si Arjen naverboval zralou maminu Anneke van Giersbergen. To byl určitě dobrý tah, jednak pro hlasové kvality, ale i pro nepopiratelné charisma, které ve svém projevu má. AMBEON byl prezentován jako hudební experiment, THE GENTLE STORM Arjen uvádí jako plnohodnotnou kapelu. Jenže tohle už tvrdil mnohokrát a popravdě budu i rád, když zase za čas přijde s něčím úplně novým. Své hudební postupy už asi nezmění, přesto jeho různé inkarnace si stále drží své kouzlo.
V posledních letech se výběr muzikantů ustálil na v podstatě stabilním základu a další hosté jsou rekrutováni jen dle potřebných nástrojů. Jména jako Ed Warby, Joost van den Broek nebo Johan van Stratum tak určitě nepřekvapí. „The Diary“, jak už je u lucassenových desek zvykem, vypráví příběh. Tentokrát je to o mladém důstojníkovi nizozemské Východoindické společnosti, který cestuje do Indie, zatímco jeho mladá žena na něj čeká doma. Lucassen vychází z autentických dopisů a deníku, které se dochovaly ze sedmnáctého století.
Už od devadesátých let trpí Arjen schízou, jestli hrát metal nebo něco zcela jiného. Dílo „Universal Migrator“ bylo koncipováno tak, že jedno CD bylo pokryté poklidnou hudbou a druhé již stálo na metalových základech. K tomuto přístupu se vrátil i na THE GENTLE STORM. Na ostatních albech a projektech to má promíchané a tento přístup je zřejmě nejlepší. Problém s aktuálním počinem je, že oproti zmiňovanému albu obsahují obě CD ty samé písně, rozdíl je pouze v jejich studiové úpravě. „Gentle“ verze jsou akustické, obohacené o folkové nebo etno prvky. Flétny, housle a klasické piano tam mají hlavní roli a tahle polovina trochu připomíná BLACKMOORE´S NIGHT. „Storm“ pak stojí na klasické rockové rytmice, kterou doprovázejí orchestrální aranže. Avšak žádná bouře to není, spíš takový lehký vánek. Singl „Heart Of Amsterdam“, v níže umístěném odkazu, patří k těm dravějším.
„The Diary“ je dobrý materiál, hudebně variabilní a svou melancholickou náladou by se hodil spíš na podzimní termín vydání. Obsahuje však málo výrazných momentů. Obava, že dvojalbum s dvěma verzemi těch samých skladeb, nemusí být nejlepší nápad, se tak nějak naplnila. Dvě verze jsou zbytečné, některé sluší víc „Storm“ kabát (již zmíněný singl nebo „The Storm“), jiným více „Gentle“ košilka („Shores Of India“, „The Moment“)
Gentle CD: Příliš utahané a nevýrazné, klasické i cizokrajné nástroje zní skvěle, jenže až příliš často je znát, že jsou šroubované na rockové lešení, které bylo posléze odstaveno. Několik nejpovedenějších skladeb v odlehčené verzi umístěné jako bonus na „Storm“ CD by bohatě stačilo. 6/10
Storm CD: Arjen Anthony Lucassen ve své klasické podobě. Písničkář, skladatel a vypravěč se tentokrát soustředil na písně a to je po překombinovaném posledním AYREON velmi vítané. Několik písní je výtečných („Heart Of Amsterdam“, „Shores Of India“), několik slušných, zbytek je poněkud nevýrazný. 7,5/10
Průměr o trochu pozvednu, protože osobně mám tvorbu tohoto dlouhána v oblibě. Přesto však v kontextu jeho tvorby jde o slabší materiál.
Z úcty ke kapelníkovi a za důraz na písňovou strukturu. „The Diary“ jsou dva pohledy na ty samé skladby. Někdy je lepší lehká verze, jindy rocková úprava. V kontextu Lucassenovi diskografie možná slabší nahrávka, ale to stále ještě stačí pro nadprůměrné hodnocení.
1. Endless Sea
2. Heart of Amsterdam
3. The Greatest Love
4. Shores of India
5. Cape of Storms
6. The Moment
7. The Storm
8. Eyes of Michiel
9. Brightest Light
10. New Horizons
11. Epilogue: The Final Entry
Diskografie
The Diary (2015)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2015 Vydavatel: InsideOut Music Stopáž: 113:56
Vynikající. Jedno z mála alb, která rád poslouchám jako celek a nevracím se jen ke konkrétním skladbám. Album parádně šlape a graduje, není důvod přeskakovat žádné skladby. Samozřejmě na některé se vždy těším víc než na jiné - vrcholy alba jsou určitě Heart of Amsterdam (po níž mám vždy chuť se do holandské metropole okamžitě vydat), nádherná balada The Moment, následovaná agresivní The Storm a závěrečná New Horizons. Naopak Greatest Love, Cape of Storms nebo Brightest Light již na opakované poslechy trpí jistou oposlouchaností, byť si je pořád rád poslechnu. Jedinou vadou alba je podle mě dost suchý zvuk. Je mi jasné, že hudební náplň by o mnoho agresivnější ozvučení nesnesla, přesto bych byl radši, kdyby kytary trochu víc řezaly.
Hodnotím samozřejmě Storm verzi. Gentle verze obsahuje pár parádních věcí (třeba Heart of Amsterdam nebo Greatest love folkové provedení dost sluší), u jiných mi zase převedení do folkových aranží připadá dost na sílu a nepřirozené (Endless sea, Storm).
Sorry za dvojí hodnocení, zapomněl jsem, že tu mám ještě starší účet a omylem jsem to nejdřív napsal z něj :)
Otázkou pro Portugalců GAEREA je, zda jejich black metal má být vizí osobitě vzletné formy, nebo je to jen teatrální snaha o dramatičnost. Té je totiž na aktuální desce opravdu hodně. A čeho je moc, toho je příliš. Minulá deska se mi zamlouvala více.
Další technický death metal. Povedený debut skupiny, za kterou stojí hudebníci se zkušenostmi, třeba bývalý bubeník FALLUJAH. I díky klavírním partům hodně rozmanité a proměnlivé dílo startuje zajímavou tematickou trilogii. Budu sledovat.
Metalovější souputníci Vesničanů z města Ioanniny se hlásí s nádherně eklektickou metalovou kolekcí, která s chutí kloubí hard rock, heavy metal, stoner a pulzující řecké folkové party. Dominuje bublavá basa, výrazné perkuse a nápadité delší kompozice.
Kto pamätá, že Poly natočil akustickú dosku už v roku 1992? Z toho pohľadu je projekt POLY NOIR ďalšou z odbočiek v kariére polyhistora. "Noir country" s priznanými inšpiráciami a Polyho charakteristickou poetikou (objaví sa aj Joe!) stojí za vypočutie.
Guilty pleasure pokračuje, děcka už jsou skoro dospělá a furt je to fackování baví. Musí, mají to ve smlouvě. Na plac se vrací Silver, zvraty jsou čím dál (tragi)komičtější, ale tvůrci to napětí stále dokážou šponovat. Jak dlouho ještě, proboha?!
Němci nezapřou inspirace od NILE, již název v podobě egyptského boha chaosu k tomu ostatně odkazuje. A tak nám servírují vydatnou porci technicky pojatého a orientálním folklórem kořeněného death metalu. Je to poctivě uklohněné, takže docela lahůdka.
Neuvěřitelných 26 let od minulé desky a přesto jako by THE JESUS LIZARD vůbec nezestárli. Suverénní návrat ve znamení typických hutných noiserockových struktur a stále je to správně surový underground, byť si skupina samozřejmě nese svůj status kultu.